úterý 25. září 2018

¿EN

ok.
tak, a vazne, tentokrat.

NEslyset hlasy. 
NEbyt jineho pohlavi. 
NEmilovat zeny. 
NEvnimat NEpodminene pocity. 
NEcitit potrebu zit. 
NEchtit jist.
NEvidet neco jineho.
NE ....

NErozumet tomu.
NEprijmout to.
NEprozit to.

kazdy je jiny.

kazdy zivot je unikatni.
NEzavirat lidi za zdi.

NEbrat prasky.
NEmit psychologa.
NEmoct se o tom bavit s prateli.

shit.
copak?
NE?

shit.

kazdy si resime svy sracky. kazdy jich mame dost. at uz je nekdo nazyva malymi, nekdo lehkymi, nekdo tezkymi a zivotnimi a kdo vi jak jeste. kazdy mame a vzdy mit budeme neco, co nazyvame problemem. nevyhodou. povinnosti. nemoci. nevim. ruzne. nekdy to bude na dlouho, nekdy je to docasnejsi, nekdy se to rychle vyresi. a casto to demonizujeme. nemusime. muzeme to prijmout. ano, muze a sakra casto to je tezky. a nikdo nas nepochopi. nikdy to nikdo takhle neprozil. muzeme si vyslechnout kolik rad chceme, ale vlastne neni nic spravne. nikdo nema navod. na nic. proste to nejak dopadne. proste se uvidi.
#zivot

s laskou, m.


úterý 18. září 2018

neděle 12. srpna 2018

brIN

nas svet ma
dve polokoule,
ctyri ctvrtkoule,
osmi osmkouli
a jednu kouli.
a kouli se.


z momentu na moment.
on je tam a ja tady a ja jemu chybim a boli me to. AAA! chci se vykricet a psst, emoce se nerikaji, jak jsi me to ucila. nechci nikoho zabit a presto se v kazde chvili zabiju spousty bytosti. o tom se taky nemluvi, to se mlcky prijima. stydim se za to, ze v mem milem meste na pride byli nacisticti homofobove, ale o tom se taky nemluvi, kazdy si muze jit se svym myslenkovym systemem. stydim se za to, ze jsem si vcera koupila susenky a par dni predtim take. ne, to neni stud, to se na sebe zlobim. a mrzi me, ze si tak malo rozumim. ale to skrtam, promin, ze me vubec napadlo to rici.
ps. asi mam praci, musim spat.
tak zas zitra, ahoj mami.




s laskou, m.

sobota 7. července 2018

Dday

pri pracovním pohovoru:
- co umite?
- umim skladat jeraby.
   a postavit stan...
   obcas.


psycholozky zachranuji. asi je treba mluvit. slyset nazory. co koho k tomu napada. ptat se proc. dlouho mlcet. plakat. kricet. davat najevo sve emoce. mit kam se zasit. mit s kym mluvit. o sobe. protoze nikoho nebudeme moci znat lepe nez sebe. nikdo jiny s nami tolik nezazil, jako my sami se sebou. a proto je dobre se znat. reflektovat, co delame. umet predvidat sve chovani a nalady.
vedet, ze kdyz je venku pod mrakem a boli nas hlava, musime si udelat medunkovy caj, vypnout elektroniku, odlozit i knihy, a jit spat.
vedet, ze vsechno prejde a ze bude zas alespon na chvilku lepe, ze po kazde bouri bude na obloze duha.

no a tak se plahocim svetem. a chystam se na vylet do berlina. budu tam do zacatku skoly. protoze jsem se tam dostala! jsem rada. nebo? neni mi to vlastne dost jedno? dlouho jsem ale brecela. radost. i den pote. tak jsem asi rada. nerozumim si. berlin. drz nit. kava. vune kavy me drzi

vic nepovim, neni co.
budme vsichno stastni.

s laskou, m.

pondělí 4. června 2018

chAnges

a je striska pro voriska.
fonetika. v? treba jako vokno, vobydli, vejce.
#throwback

instagirl. 

zas mam kratke vlasy. uz mi dorustaly, uvazovala jsem, ze si je necham delsi, a pak prisel patek vecer a ja jsem si je ostrihala. vypadam jako kluk, napadlo me, jak jsem se rano uvidela v zrcadle. 
vcerejsi vecer mi zase nadelil nove tetovani. je-li koz me to bavi.
co to je, krasa.. 
chci byt sama sebou. nechci lhat. chci milovat, bezprostredne.
nosim uz i nahrdelniky obcas. nedela mi to prilis radost, vetsinou mam pocit, ze me skrti, ale, kdyz mi je nekdo dal.. kazdopadne mi je prosim nedavejte. mam jich nad hlavu. asi pet.
arte povera je italsky umelecky proud druhe poloviny minuleho stoleti. michalengelo pistoletto se mi libi. prvni dojem ale muze klamat. mam ho rada. obcas se mi o nem zda.
jdu si opalit nozky. sodalit. ledek. dusicnany. katalyzatory. castecna oxidace. nasycene, presycene, allotropy. voda, svetlonos, vysoka reaktivita. stiplavy zapach. lepkave. lehci nez voda. viskozita. odmys
— uz je to jedno, mam to za sebou. hura.
– bylo mi cti te poznat a stravit s tebou trochu casu, ale uz je cas jit si svou cestou.
- a ted nemate paru o komcem to je.
mozna ani ja ne.

nosim prstynky a naramky nahodile a uz nemam v kazdem uchu jinou nausnici, mam v jednom vetsi dirku a nostim tam tuzku, pastelku, hliznu, ted tam mam dreveny spalicek z ikey.

s laskou. m.

pátek 6. dubna 2018

a FRYday

slovni hricky.
zamorime more
to se mi vazne libi a zda se mi to az prehnane vystizne.

ztratila jsem ho, dnes v knihovne. utopila jsem ho v zachode, docela nevedome: chtela jsem, aby byl konecne zase cisty, tak jsem ho ponorila dovnitr zachodove misy a splachla, s myslenkou jeho ocisty pod tekouci cistou vodou (v dosahu totiz nebylo umyvadlo), a omylem jsem ho pustila. zdesene jsem pak hluboko pod vodni hladinu strkala ruku, jenze uz po nem nebylo zadne stopy.
zachod je chytry vynalez; je tam sifon, ktery vse splachle odvadi nahoru, aby to nezapachalo.
tak zmizel: nadobro. ani vune po nem nezustala. ani jsem se s nim nestacila rozloucit.
bohu, zel, nebylo to poprve, co jsem neco takoveho zazila. asi pred pul rokem se mi stalo neco podobneho. to jsem byla s jinym ve sprse, bylo to v italii v kempu u more, byla jsem tam se tridou a jeho jsem schovavala, kde se dalo, byl tam tak trochu „nacerno“. kdyz jsme se spolecne nenapadne vydali vykoupat do more, nikdo si nas nastesti nevsiml (ne, ze bych se za nej stydela, naopak, byla jsem, a kdyby tu stale byl, porad jsem, na nej tuze hrda). uzili jsme si chvili ve vlnach pri zapadu slunce, bylo to velmi romanticke a prijemne. pak jsme sli do sprchy, a kdyz jsem se myla, cekal na me, zabrala jsem se do myti, zdimani plavek a oblekani si vecerni roby... kdyz jsem s novou energii vysla ven z umyvarny a sla varit veceri, neuvedomila jsem si, ze tam zustal. asi pul hodiny pote jsem se do sprch vratila, opet silene zdesena jako dnes, po uvedomeni si te ztraty, prohledavala jsem kabinku po kabince, kazdy kout, ale: on uz tam nebyl.
zas jsem se nerozloucila. dodnes to boli.
obe ztraty, ta mam blbost, tupost primo, jak jsem mohla? jak jsem ho tam mohla nechat? vzdyt jsem ho musela videt, musela jsem projit kolem nej, kdyz jsem odchazela! byli jsme si tak blizko a ja ho tam pak proste nechala, docista jsem na nej zapomnela. a ten, jak jsem ho dnes utopila. jak vlastne vypadal? prohledla jsem si ho nekdy? libil se mi? dokazala bych ho popsat?


--
s laskou, m.